Skrytá pohodlnost a dešťové kapky citu

Tento svět potřebuje změnu a přes mnoho lidí již síla nových možností proudí. Aby se člověk touto změnou stal, potřebuje hlouběji nahlédnout do vlastního nitra. Potřebujeme být ochotní překročit svou komfortní zónu a teď nemluvím jen o tom, že třeba snížíte svou spotřebu plastů nebo přestanete jíst maso (nebo alespoň snížíte jeho spotřebu). Zdravější cesty tu jsou, ale také je tu ještě příliš mnoho pohodlnosti.

A není to pouze pohodlnost, co se změny návyků týče.

Lidé v první řadě potřebují odložit svou pohodlnost v tom, jak se uvnitř sebe sama cítí.

Vysvětlím Vám to. V poslední době jsme se doslechli o několika lidech, kteří skončili na lécích kvůli panickým atakám. Prý bychom se divili, kdo všechno v této době taková farmaka užívá. Vím, že v některých případech je to na místě. V mnoha případech je to však krok vedle. Na vině je velká neinformovanost ale také – a to jsem si dříve tolik neuvědomoval – lidská zhýčkanost.

Lidé jsou vyděšení, když cítí něco silného, a NECHTĚJÍ tyto stavy zažívat.

Když zavzpomínám, tak nemohu slovy popsat jaké návaly strachu jsem v minulosti  zakoušel. Když se začaly uvolňovat hluboké traumatizující zkušenosti, budil jsem se noc co noc zpocený strachy a trvalo to tak měsíce. A proč to píšu…?

Nikdy mě totiž nenapadlo, že bych měl tento proces potlačit.

Pravdou je, že na samotném počátku svojí cesty sebepoznání jsem měl velké štěstí. Potkal jsem totiž muže, který mi to všechno hodně dobře vysvětlil. Jmenoval se Garuda a byl to starý Američan žijící na severu Thajska. Kolikrát jsem si později opakoval jeho slova…

„Come quickly dear Anger so I may know a deeper Peace.

Come quickly dear Fear so I may know a deeper Love.

Come quickly dear Sorrow so I may know a deeper Joy.“

(Překlad : Přijď rychle moje milá zlobo, abych poznal hlubší mír. Přijď rychle můj milý strachu, abych poznal hlubší lásku. Přijď rychle moje milá bolesti, abych poznal hlubší radost.)

Garuda stínové emoce vítal, protože věděl, že jejich odmítáním se uzavírá nejen jejich světlým protikladům, ale také samotnému Životu. Vedl mě k jejich vyjadřování a tak jsem na sezeních transformativních dechových technik s ním křičel, třásl se a plakal. Jak jsem v dalších letech zrál, pochopil jsem, že není vždy nutné tyto emoce divoce vyjadřovat. Stačí jim být otevřený a být ochotný je zažívat.

Je třeba začít CÍTIT a to je medicína pro tuto společnost. 

Na sezeních potkáváme lidi, kteří jsou jako kamenné zdi. Necítí a jsou uvěznění ve vlastní neurotické mysli. Žijí svoje životy mechanicky a jsou vyčerpaní, neboť nejsou v kontaktu s vnitřními zdroji. Chybí jim hloubka a schopnost rozlišit zdravé od nezdravého. Jejich vnitřní kompas spí.

Tohle všechno je samozřejmě možné změnit, ale musíte opravdu chtít a musíte být ochotní odložit svou pohodlnost v tom, co na takové cestě budete čas od času zažívat.

Ano, někdy Vám totiž bude hodně špatně. Ano, někdy Vás bude opravdu bolet to, co uvidíte, ale také díky tomu pochopíte, jak žít lépe. Vaše životní energie začne přirozeně proudit. Budete zdravější a postupně se tak stanete Změnou.

Vypněte televize a začněte si spolu doma povídat. Přestaňte pít tolik alkoholu, přestaňte kouřit a buďte odvážní setkat se s tím, proč to ve skutečnosti děláte. Ciťte, když myjete nádobí. Ciťte, když sedíte před počítačem. Vezměte si svůj život zpět!

(Krátký návod sdílím v první nahrávce naší knihy Světlo vědomého vztahu. Zdarma si ji můžete poslechnout zde>>> )

Uvědomte si, že nemůžete mít jedno bez druhého. Nemůžete poznat radost, aniž byste byli ochotní opravdu zažít svou vlastní bolest. Nemůžete se probudit do lásky, pokud se neotevřete svému strachu. Vzpomeňte si na to příště, až pocítíte v těle nekomfort. Přestaňte utíkat a radši se podívejte, co to vlastně je. Odpor? Nejistota? Frustrace? Pamatujte, že není třeba ten pocit vyřešit. Zkuste s ním jen být. To je první krok jakéhokoliv léčení a uzdravování.

Míru nedosáhnete tím, že budete tlačit, aby věci byly tak, jak je chcete Vy. Mír v první řadě přichází skrze smíření se s tím, jak se v dané situaci cítíte.

Jakmile zmizí tendence odmítat a vyhýbat se Vašim vlastním nepříjemným vnitřním stavům, přijde uvolnění. Právě v tomto stavu uvolnění budete schopni slyšet tichý hlas vnitřní moudrosti, který Vás může inspirovat k tomu, jak Vaše vnější situace pozitivně ovlivnit. Někdy budou tyto inspirace podobné Vašim počátečním impulzům a tak půjdete do stejné akce avšak s mnohem konstruktivnějším vnitřním nastavením. Někdy Vás tyto inspirace povedou zcela jinou cestou.

Váš vnitřní kompas se tak probudí. Jakmile se toto stane, život člověka nabírá zdravé směřování.

Ano, je možné cítit bolest, strach nebo vztek a být s tím zcela smířený. Neznamená to, nechat se tou kterou emocí strhnout a začít jednat destruktivně. Je to čistě o tom, že dáte prostor prožitku ať je jakýkoliv. Přirozeně se potom v mnoha případech stane takový malý zázrak. Jakmile zmizí Vaše odmítání nechtěného vnitřního stavu, tento stav se promění v jeho světlý protějšek nebo prostě jen rozpustí v úlevu a hluboký mír. Tomu se říká transformace emocí.

Nejednou tak pochopíte hlubší souvislosti. Vzpomenete si  na zapomenuté prožitky. V mysli Vám vyvstanou obrazy, které věci vysvětlí. Proces uzdravování běží.

Pamatujte však, že z tohoto malého zázraku si nesmíte udělat cíl.

Pokud se snažíte dávat nepříjemným prožitkům prostor, aby se proměnily a byly konečně pryč, jste ve skutečnosti v pasti vlastní hry na schovávanou. Nadále odmítáte a chcete se něčeho zbavit. Nadále žijete v boji a ztrácíte energii. Možná byste se divili jak častý v ezotericko-duchovních kruzích tento přístup je.

Emoce jsou považovány za element vody a skutečně jsou vodou Vašeho života. Bez nich skončíte vyčerpaní a prázdní.

Pamatujte, že nejsou nebezpečné samy o sobě. Jejich bouře sice mohou být intenzivní a někdy člověka strhnou k činům, kterých později lituje. Není to však vina samotné emoce a nevyřešíte to tím, že ji začnete potlačovat, přestože právě o to se tolik z nás snaží.

Pokud Vás nějaká stínová emoce strhne, je to způsobeno Vašim malým ukotvením ve vědomí pozorovatele. Tento kontakt můžete kultivovat skrze meditační praxi. Návodů jsou stovky. Čím pevnější bude Vaše sebeuvědomění, čím více si budete uvědomovat prostor ve  Vás, který není možné strhnout, tím snazší pro Vás bude otevřít se hloubce vnitřních vod.

A právě tak roste strom, přátelé. Kořeny jdou do hloubky, aby mohly větve dosahovat nových výšek.

Právě tak naplňujeme svůj nekonečný potenciál.

A kdo ví…? Možná, že když se hlubinám emocí přestane vyhýbat a přátelsky se k nim obrátí větší množství lidí, bude více pršet. No nebylo by to krásné…?

(PS: Tento článek je zaměřený na prohlubování se a není určen pro psychicky nestabilní osoby. Pokud se snadno psychicky hroutíte nebo ztrácíte kontakt s běžnou realitou, potom je v první řadě třeba posílit Vaši stabilitu, což je téma na úplně jiný článek. Co se cesty sebepoznání týče, pamatujme, že vždy je třeba jít jemně a v postupných krocích. Nikdy není dobré nakládat si víc, než jsme aktuálně schopni unést. )

Kushi Lenka Marie a Jan Nammo
Jsme manželé, kteří za posledních více než třináct let hluboce nahlédli do vlastního nitra a proměnili tím své životy. Naším posláním je pomáhat ostatním v tom stejném - objevit zdroje naplnění, radosti, síly a lásky.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.